Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miloš Zeman a skryté rozpory a škody

23. 10. 2016 10:56:28
Když tak procházím všechny ty aféry a aférky provázející Miloše Zemana během jeho prezidentování, přemýšlím, co mají společného. Řekl bych, že konání Miloše Zemana nám mnohdy škodí skrytě, ale o to dlouhodoběji a významněji.

Rovnou předesílám, že jsem nikdy nechtěl, aby u nás byla zavedena přímá volba prezidenta, a že první takto zvolený prezident Miloš Zeman ve volbě můj hlas nedostal a nejen proto není ani nikdy nebyl mým šálkem kávy. Jeho činy i slova jsou střídavě nevkusné, nemorální, občas i nelegální. Možná měli někteří z vás, kdo si tento článek čtete, po prezidentské volbě počátkem roku 2013 podobný pocit jako já - tedy nevolil jsem ho, ale třeba to nebude tak hrozné, je to "jen" funkce prezidenta mající spíše symbolický význam, lidé léty moudří a mohlo by se to týkat i Miloše Zemana... No nezdařilo se a následující téměř 4 roky zatím předčily i má nejhorší očekávání a co chvíli se vysmívají mé tehdejší naivitě.

Stranou ponechme všechny ty aféry, u nichž stačí připomenout vždy jen jedno slovní spojení, aby každému naskočilo, oč se tehdy jednalo nebo stále jedná: prokázané lži v prezidentské kampani i po ní, vysokoškolští profesoři, korunovační klenoty, státní vyznamenání, Ferdinand Peroutka nebo teď naposledy dalajláma a Daniel Herman. Jedna v rychlém sledu střídá další a každá by sama o sobě stačila k tomu, aby člověk svého prezidenta slovy Járy Cimrmana "přímo neměl rád". Všechny tyto kauzy jsou ostudné, avšak víceméně parciální, krátké, mediálně dostatečně propírané a tedy snadno odhalitelné a jako by přehlušovaly ty podstatné, obecné a dlouhodobé.

Mnohem větší škody totiž páchají právě prezidentovy obecnější, často skryté kroky, činy, názory a rozpory, jimiž nás (mnohdy úspěšně) mate. Pokusím se sepsat ty, které mě napadají, využívaje opět v souladu s Cimrmanem pravidelného střídání prvku očekávání a prvku zklamání. Pan prezident se prohlašuje za ochránce českých zájmů proti všem existujícím i neexistujícím vnějším nepřátelům. Když už připustíme, že existuje něco jako "společné české zájmy" – já je totiž můžu vnímat úplně jinak než třeba právě Miloš Zeman, Matěj Stropnický nebo Ferda Flinta, a přitom jsme všichni tři Češi – pak bych za základní společný jmenovatel českých zájmů považoval ctění ústavy, právního řádu a norem. A právě to je současným prezidentem nenápadně (nebo možná nápadně) destruováno – radši bude do mrtě zapírat a lhát, než aby jednou přiznal svůj omyl (co by mu to proboha udělalo?), a přisvojovat si pravomoci, které mu nepříslušejí. Například snaha přisvojit si výlučnost při formování zahraniční politiky je evidentně za hranou prezidentských pravomocí. Při jmenování všech těch nešťastných vysokoškolských profesorů má prezident Česka podobnou roli jako řekněme prezident IIHF při vyhlašování mistrů světa v ledním hokeji. O tom, kdo je mistrem světa, rozhodne výkon hráčů a verdikty rozhodčích, a představa, že prezident IIHF na závěrečném ceremoniálu z vlastní iniciativy předá medaile jen části členů vítězného týmu, vyhlíží dost absurdně. Právě zavádění těchto manýr po mém soudu ohrožuje "české zájmy" zevnitř, a tedy silněji než hrozby vnější. Ostatně i ty vnější hrozby na nás případně dopadnou tak silně, nakolik jim to umožní naše případná slabost.

Miloš Zeman se dále rád prohlašuje za zastánce evropské integrace, ba dokonce za eurofederalistu, na Hradě dokonce symbolicky vyvěsil vlajku EU. Jeho reálné kroky a vyjádření jsou přitom naprosto protievropské, ať již ve smyslu politickém, nebo kulturním. Miloš Zeman o sobě tvrdí, že je levicovým politikem, a přitom jeho současní názoroví souputníci patří k extrémnější formě pravice, případně rovněž k extrémní formě levice. Prezident Česka je (nebo aspoň vždycky chtěl, abychom si to o něm mysleli) jedním ze strůjců pádu komunistického režimu v Česku, a přitom jeho politika dnes nejvíce konvenuje stranám jako KSČM, konzervativním sociálním demokratům nebo různým politickým reinkarnacím soumraku přímé demokracie Tomia Okamury.

Miloš Zeman bývá považován za brilantního ekonoma, a přitom jsou jeho ekonomické názory zamrzlé kdesi v 70. letech a slyšíme od něj pouze banální pravdy typu "ekonomice se musí pomoci veřejnými investicemi, nikoli projídáním peněz" a "sociální dávky mají dostávat jen ti potřební" (kdo by nesouhlasil, že...). Mimochodem ekonomicky nerozumná je i údajná potřeba nadstandardní péče o vztahy s Čínou, která se přitom na českém vývozu podílí asi 1% - opravdu není rozumnější a taky levnější posilovat hospodářské vztahy s evropskými zeměmi a možná třeba i s tím Ruskem, které nám je o něco blíž aspoň geografickou vzdáleností? Když už jsme u Číny, sype do nás prezident Zeman za vydatné podpory některých členů současné vlády, jak je pro nás teď tento stát důležitým a spolehlivým partnerem. Co je to za blízkého partnera, když nám kecá do toho, s kým se má setkávat náš ministr? Skutečné partnerství charakterizuje vyváženost, rovnocennost.

Miloš Zeman se často označuje za jakéhosi osudového oponenta Václava Klause a hodně lidí mu to věří, přestože ve všech podstatných otázkách se oba pánové shodnou. To, že jeden chce řekněme rovnou daň z příjmu fyzických osob a druhý chce daň progresivní, je banální technický parametr zastírající všeobecnou harmonii panující mezi oběma posledními českými prezidenty. Miloši Zemanovi i řada jeho odpůrců přiznává, že je vzdělaný a inteligentní, a přitom se nemohu zbavit pocitu, že je to hlavně důsledek toho, že to on sám o sobě rád říká, resp. že o ostatních prohlašuje opak. Hlava našeho státu o sobě tvrdí, že společnost sjednocuje. Ve skutečnosti česká společnost i jeho vydatným přičiněním nebyla už pěkných pár let tak rozpolcená jako dnes. Mimoto je všech těch sluníčkářů, dobrotrusů, idiotů (rozuměj novinářů), ekoteroristů (rozuměj ochránců přírody a zelených) atd. u nás podle všech průzkumů, statistik a volebních výsledků docela dost, čili Zemanovo odvážné předsevzetí, že bude prezidentem dolních 10 milionů, matematicky vůbec nesedí. Anebo - pokud se uchýlím k drobné politické nekorektnosti - se spletl a je prezidentem dolních 10 tisíc. Miloš Zeman se verbálně hlásí k odpůrcům totalit – hlavně té nacistické – a autoritativních režimů, ale jeho politický styl má opravdu hodně autoritativních prvků: kdo má jiný názor, bude zesměšněn a urážen, nestane se profesorem, i kdyby ho navrhlo 10 univerzit, ba ani jeho příbuzný (!) neobdrží státní vyznamenání. Není to sice úplně totéž, jako když kvůli názoru svých rodičů nemohly děti studovat, ale cítíte taky tu podobnost?

No nechám toho, už tak jsem se rozepsal docela dost. Teď jen věřím, že se na počátku roku 2018 nebude opakovat deja vu, které jsem zažil při posledních dvou změnách ve funkci prezidenta České republiky. Abyste rozuměli, v obou případech jsem si říkal, že horší už to snad být nemůže. Václavu Klausovi se za to tímto dodatečně omlouvám (nezná mě a můžu mu být ukradenej, ale zrovna jeho by jistě každá chvála potěšila), opravdu jsem se spletl a uznávám, že u něj měl pro mě mnohdy nepřijatelný obsah alespoň nějakou formu. Chci věřit, že ta příští změna na Hradě bude už konečně k lepšímu a že to horší být ani nemůže. Ale to už jsem si říkal dvakrát...

Autor: Josef Miškovský | neděle 23.10.2016 10:56 | karma článku: 28.13 | přečteno: 819x

Další články blogera

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 375 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 22.67 | Přečteno: 480 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jindřich Chmelař

Je čas udělat krok dál

Už pár let se, nejen v Česku, ale v celé Evropě, vede boj o svobodu slova, o zachování evropské Evropy a vůbec o zachování zdravého rozumu. Je jasné, že dochází k velkému přerodu celé naší společnosti. Ale co z toho vzejde?

23.6.2017 v 12:30 | Karma článku: 15.01 | Přečteno: 256 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 819

Mou ambicí je psát příspěvky ukazující můj pohled na svět kolem nás s nadějí, že se najde dostatek lidí, kteří tento pohled sdílejí.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.